Tak šťastné a veselé!

Jedním okem sleduji vánoční pořad v televizi a oběma rukama píšu tento článek. V puse mám poslední zbyteček včelího úlku a vedle sebe malého růžového poníka. Je tu Štědrý den a nevím jak vy, ale já se na něj vždycky tak zvláštně těším. I když je vlastně úplně normálním dnem - jako těch tři sta šedesát čtyři (a nebo občas i tři sta šedesát pět). Vždycky čekám nějaký zázrak. Je to legrační.

Mám ráda tu sounáležitost, která se v tyto dny probouzí k životu. Lidé jsou vnímavější vůči starostem jiných a přejí si, ať tento den je krásný, ať mají mnoho dárků, zdraví, štěstí a dobré cukroví. Je mi vlastně smutno, že si tohle přejeme jen jednou za rok a mnohdy si neuděláme během roku čas na to, abychom se zeptali svých přátel, jak se mají, aniž by to byla jen pouhá fráze na začátku hovoru. Zamyslete se nad sebou. Víte, jak se mají vaši kamarádi? A co je trápí? Buďte jim nablízku. Nejen teď, kdy se to tak nějak očekává. Ale i v "normálním životě".

Přeji vám všem, ať tyto dny prožíváte klidně a pokojně. Až v sobě najdete ten motůrek, zastavte ho. Vychutnejte si klid i ve vaší hlavě. A srdci. Vypněte tlačítko "musím", změňte alespoň teď režim na "chce se mi, tak to udělám". A vlastně ho mějte zapnutý pořád, protože o to v životě jde. Dělat, co se nám chce a co nás těší. A najít ve všech "musím" něco, co vás bude těšit. 

Vánoce jsou svátky klidu, i když dnešní konzumní společnost tomu moc nenahrává. Už teď veřejně přiznávám, že se budu vyhýbat všem příspěvkům na blozích, které budou opěvovat vánoční dárky. Ne snad, že bych byla závistivá a lidem notebooky, mobily, čtečky knih, tablety nebo já nevím co ještě záviděla. Ale proto, že to je přesně ta stránka Vánoc, kterou - dovolte mi to slovo - z duše nenávidím. Honíme se za materiálními věcmi, pořád přikupujeme dárky, stresujeme se, jestli je jich už dost a pak vzdycháme nad tím, že jsme si strašně přáli ty hodinky a ony pod stromečkem nejsou. Proč tohle? Kvůli čemu?

Miluju zvyk, který jsme si vytvořili s mým mužem a který jsme tady už vzpomínala. Jezdíme na prodloužený adventní víkend pryč. A dopřáváme si přesně to, co je smyslem Vánoc - zpomalíme, užíváme si klidu a nemyslíme na nic jiného, než jestli si dát na jídlo kuře nebo krůtu. Když jsem ležela na odpočívadle ve wellness centru, které bylo součástí našeho hotelu, pila jsem výborný čaj a četla oblíbený časopis, bylo mi krásně. Tohle jsou ty chvíle, které si v srdcích pamatujeme déle, než pocit, který jsme zažili, když jsme získali vysněný mobilní telefon. Protože: